AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Paragán aneb péče o kotě

04.09.2017

Paragán aneb péče o kotě

Paragán aneb péče o kotě

Příznivci AromaFauny, kteří sledují náš facebook si jistě všimli, že se náš zvířecí kolektiv rozrostl o dalšího člena. K agamě Agátě, briardím dámám Letitii a Káče na nějaký čas přibyl kocourek Paragán, kterého mi manžel donesl na konci května. Bohužel se tento přibližně 100gramový modrooký drobeček něčím zprotivil svojí kočičí mámě a ta ho odmítla již v prvním týdnu života.

 

Možná si říkáte, že máme hodně bujnou fantazii, co se týče vymýšlení jmen. Ale v tomto případě se to přímo nabízelo, jelikož kocourek již v tomto útlém věku zažil volný pád z výšky asi 4 metrů z půdních prostor přímo na beton (naštěstí bez následků).

 

Paragán si pro seskok nemohl vybrat lepší čas než nedělní odpoledne. Prakticky s nulovými zkušenostmi jsme začali s pipláním. V první řadě jsme potřebovali do Paragána dostat "mléko". Veterinář nám poradil neslazené kondenzované mléko s hroznovým cukrem a heřmánek. Pravda, tato rada mě trochu zaskočila, ale evidentně to zas tak špatné nebylo. A tak mi začala taková kočičí mateřská. Každé dvě hodiny krmení provizorním mlékem pomocí pipety, masírování bříška a asistence při vyprazdňování. Musím přiznat, že první dny jsme si prošli očistcem. Paragán byl opravdu hodně maličký, křičel, hledal mámu. Úlevu nám přineslo až speciální mléko, které je vhodné od prvního dne, a kojicí lahvička pro koťata ze zverimexu. Prcek krásně nabíral na váze a z maličkého ukřičeného tvorečka se stávalo kotě k zulíbání. Celý tým AromaFauny se zapojoval, pomáhal s krmením a dalším obstaráváním. Během prvních dnů jsme se pokoušeli pro maličkého sehnat náhradní kojící kočku, ale bezúspěšně.

 

Bohužel hned druhý týden Paragán nastydl. Nejedl a špatně se mu dýchalo. Kromě antibiotik a nitrožilní výživy nám v boji s nachlazením pomohl nosní olej FAUNA RINIS, který jsem kotěti opatrně vtírala do náprsenky. Klasicky se nosní olej zlehka nanese na nosní houbu, jenže u takto malého tvorečka to není možné. Důležité bylo udržet ho v teple a dostávat do něj tekutiny. Naštěstí má Paragán opravdu tuhý kořínek a ze všeho se rychle dostal.

 

Dalším problémem bylo samotné vyprazdňování. I přes pravidelné masáže bříška po krmení jsme měli strach ze střevní koliky. O to větší jsme pak měli radost, když jsme Paragána seznamovali s kočičím pískem. Kocourek téměř okamžitě pochopil, k čemu písek vlastně slouží, a my věděli, že jsme zase o krok dál. S očistou nám spolehlivě pomáhal mycí olej HY-PUPPY a odvar z heřmánku, kterým jsme kotě omývali.

 

Zhruba v pěti týdnech jsme se pokusili o další level – maso. Ze začátku nestál ani o syrové hovězí, ani o granule. Po pár dnech zkoušení jsem pomalu začínala propadat zoufalství, že náš kocour je vegetarián. Naštěstí jeho instinkt šelmy zavelel a při stoprvním pokusu zbaštil pár granulí a netrvalo dlouho a pustil se i do masové konzervy. Právě v tu chvíli jsem věděla, že máme vyhráno. Věděla jsem, že to Paragán dokázal. Vybojoval si život…

 

Když se mě dnes někdo zeptá, jak se má kocour, odpovídám, že dřív jsem měla strach o něj a teď už mám strach o vše, co je kolem něj. Jako správná šelma drancuje vše, co se hne nebo jen zašustí. Občas ho pustíme na zahrádku, kde piluje své lezecké a lovecké dovednosti. Musím říct, že je to úplně jiný pocit, než když si přinesete povyrostlé kotě domů. Těch pět týdnů mi sice vzalo pár hodin spánku a stálo nás to hromadu nervů a nebýt nesmírně tolerantního vedení a kolektivu, bylo by to o dost složitější, ale stálo to za to. Všechny ty probdělé noci mi Paragán splácí vždycky, když se přijde pomazlit.

 

Moc děkuji svým kolegům, kteří se podíleli na jeho vykrmení, výchově i rozmazlování.

 

Iva Šimonková