AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Nezvaný host tasemnice

05.02.2019

Nezvaný host tasemnice

Moji dnes už sedmiměsíční fenku československého vlčáka Jasmine (domácky Mína) začal ve třech měsících trápit přetrvávající průjem. Do té doby to bylo štěně, které musí prozkoumat každý koutek zahrady, očuchat a ochutnat, co se dá. Jenže „střevní situace“ Jasmine byla po pár dnech tak vážná, že se z jankovitého štěněte stal ostře sledovaný vězeň. Nesměla do psí školky, kde se předtím krásně socializovala s ostatními štěňaty. I náš slovník se změnil z přívětivého „Míno, co to máš? Ukaž?“ na přísné „FUJ! NESMÍŠ!“. Tou dobou u nás odstartoval koloběh – dieta, veterina, léčba, testy. Chvílemi vypadala její dávka krmiva spíš jako reklama na lékárnu.

 

Na radu veterináře jsem nasadila třídenní silné odčervovací prášky. Po jejich dobrání následoval první vzorek stolice a jeho odeslání na testování na parazity. Výsledek byl negativní – po parazitech ani stopa. Dalším krokem bylo vyšetření na bakterie. S výsledkem vzešla i malá naděje, že jsme objevili příčinu jejích potíží. Ve střevech Jasmine se zabydlely bakterie E. coli, které se jevily jako původci potíží. K tomuto zjištění mi byla ale sdělena informace, že se jedná o bakterii, která průjem způsobovat může a nemusí. To ale nic neměnilo na tom, že byla nasazena antibiotika. Jejich výběr nebyl vůbec jednoduchý, jelikož některá antibiotika, která by přicházela v úvahu, nelze podávat štěňatům. Proti vykultivovaným bakteriím navíc byl dle rozboru účinný jen omezený okruh léků, na řadu antibiotik byly totiž rezistentní. A tak se Mínin jídelníček rozrostl o další tabletku. Bohužel se nic nezměnilo… Střevní potíže se Míny držely dál i přes nasazená probiotika na srovnání střevní mikroflóry.

 

Poslední možností bylo nasazení něčeho, co ještě nezvaní hosté ve střevech neznají. Volba padla na CANDIOL. Mína dostávala do jídla jednu kapku CANDIOLu denně. Trvalo to několik dní… Jeden večer ale Mína nedala znamení o tom, že akutně potřebuje ven a situaci si vyřešila po svém. Prostě udělala bobek doma. Obvykle bych jí za to vytahala za kožich, ale v tu chvíli mi její „výtvor“ přišel něčím zajímavý. Cosi se v něm hýbalo, cosi bílého, úzkého. Okamžitě jsem udělala foto a pro jistotu i video a vše poslala ke konzultaci paní Švorcové a naší veterinářce Alence Vaníčkové. Během pár minut jsme měli jasno – TASEMNICE.

 

V tu chvíli se na scénu dostal ENDOPARAZIN. K snídani i k večeři dostávala Mína dvě kapky ENDOPARAZINU. Na česnekovou vůni si moje malá pažravá vlčice zvykla během prvního sousta. Pro jistotu byl ENDOPARAZIN „naordinován“ i našemu jezevčíkovi Brokovi. Ani já s manželem jsme nenechali nic náhodě a zobali jsme tobolky s ENDOPARAZINEM. Přeci jen se necháváme našimi chlupatými parťáky při večerním válení na gauči olizovat až za ušima. Dávku jsem všem podávala dvanáct dní, během kterých se stav Jasmine postupně zlepšoval.

 

Neumíte si představit, jak jsem jásala nad pevným bobkem, který Mína vykouzlila. Kdyby byl ze zlata, neměla bych z něj takovou radost. Na celé věci mě nejvíc mrzí, že jsem ze strachu o Mínino zdraví zapomněla na účinky aromaterapie. Vymydlila jsem její štěněcí zažívání odčervovacími tabletkami a antibiotiky. Dnes už vím, že kdyby se situace někdy opakovala, bude v řešení problému hrát svou roli jak aromaterapie se svými účinky, tak veterinář kvůli prokázání těchto účinků.

 

Iva Šimonková