AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Jak odnaučit psa tahání na vodítku

30.06.2016

Jak odnaučit psa tahání na vodítku

Nejdřív se na to podívejme z druhé strany, jak se pes tahání na vodítku naučí? Pramení to z psí přirozenosti a rozdílných rychlosti pohybu vpřed člověka a psa - pes by sám šel tak aspoň 7 km/h, člověk mnohem míň. A téměř každý pes se těší na procházku. Je to jedna ze základních psích potřeb, každý den se svou smečkou někam jít vpřed, obhlédnout teritorium. Ani naši domestikovaní psi se v tomhle neliší, pár minut společného každodenního pohybu vpřed je minimum, které bychom pro jeho psychickou vyrovnanost měli svému psu poskytnout. Proto už malé štěně má tuhle tendenci jít dopředu, ale zároveň už to malé štěně je rychlejší než člověk. Jde vpřed svou rychlostí, napne vodítko, a od té chvíle svého člověka táhne neustále vpřed. Pokud člověk na druhém konci vodítka včas odpovídajícím způsobem nezasáhne, mladý pes se rychle naučí: „Když chci jít dopředu, musím táhnout do obojku a do vodítka a pak se jde“. A problém je na světě. Čím je pes vetší a silnější, tím je i problém větší.

 

 

Lidé pak zkouší různé mechanické metody, jak tahání odstranit - vymění obojek za postroj, stahovací obojek, ostnatý obojek, ohlávku Halti, vymění krátké vodítko za dlouhé, samonavíjecí, nebo práskací. Ale nic z toho samo o sobě nefunguje, a tak lidé často nakonec úplně rezignují.

 

 

Proč ty věci nefungují?

   V postroji se sice pes při tahání neškrtí, jako v obojku, ale na druhou stranu se může do postroje lépe opřít, tak v něm tahá ještě víc, a kromě toho je i hůř ovladatelný. Mimochodem, já mám své psy naučené tak, že v obojku netahají, ale v postroji ano, protože v postroji jdeme stopovat, nebo jsme k sobě přivázáni úvazem a jdeme na výlet do hor.

 

 

   Stahovací a ostnatý obojek se správně používají úplně jinak, než jako prostředek proti tahání, jak si většina lidí myslí. Tahající pes se ve stahovacím obojku bude klidně po celou procházku hodiny škrtit, až začne modrat, ale od tahání ho to neodradí. Nejhorší, co jsem v této oblasti viděl, byl pán s německou ohařkou, který ji měl na navíjecím vodítku a ostnatém obojku, to je tedy naprosto nesmyslná kombinace za hranicí trápení psa.

 

 

   Výměna krátkého vodítka za dlouhé, třeba desetimetrové nebo samonavíjecí, pomůže jen do té doby, než pes doběhne na jeho konec. Rozdíl je pak jen ten, že táhne do vodítka o kousek dál od psovoda, než původně. Zrovna tak nic nezmění různá „práskací vodítka“ která mají vydat ostrý zvuk ve chvíli, kdy je pes napne. Zpočátku se tomu pes možná podiví, ale během pár chvil si na nový zvuk zvykne a bude tahat dál.

 

 

   Ohlávka Halti vám sice pomůže tahajícího psa zvládnout, ale tahání do vodítka ho neodnaučí. Jakmile ohlávku sundáte, bude zase tahat dál.

 

 

Takže, jak psa tahání odnaučit?

   Rozhodně se nikdy (ani v jiných situacích) se svým psem na vodítku nepřetahujte, ve snaze něčeho dosáhnout. Nevyhrajete, proto vždycky musíte situaci řešit jinak. Ještě jednou si uvědomte, jak se pes tahání na vodítku naučil - chtěl vpřed, zatáhl, vodítko sice nepříjemně táhlo zpět, ale nakonec povolilo, vpřed se jít dalo, pes dosáhl svého a celý postup se mu vyplatil.

 

 

   Proto musíte svého psa naučit, novému pravidlu - tahání do vodítka znamená zastavení, nebo dokonce pohyb vzad. Dopředu se dá jít jen, když je vodítko povolené.

 

 

   Udělejte si na nácvik čas a obrňte se trpělivostí. Vezměte si s sebou dostatek dobrých pamlsků. Pejska dejte na běžný spolehlivý obojek, nebo řetízkový obojek zapnutý na nestahovací kroužek a normální krátké, do ruky příjemné vodítko.

 

 

   Nejdřív pejska někde v klidu, třeba doma, naučte přijít k vašemu boku a sednout si. Vyberte si k tomu nějaký krátký jasný povel, třeba „zpět“, nebo „hej“ nebo jen nějaký zvuk, jako „cssss“, nebo „š“. Psa na vodítku na sebe upozorněte tímhle zvukem, ukažte mu pamlsek, naveďte ho ke svému boku, pamlsek zvedněte nad jeho hlavu tak, aby si sednul, chvíli počkejte a pamlsek mu dejte. Dejte mu volno a po pár vteřinách všechno opakujte. Cvičte v asi tříminutových blocích tak dlouho, dokud nebude na vybraný povel samostatně reagovat návratem k vám, sednutím a čekáním na pamlsek. Když dojdete až sem, je to dobrý základ, ale ještě nemáte vyhráno, teď teprve začne válka nervů. Jděte s pejskem ven, na nějaké klidné místo, přivolejte si ho nově naučeným povelem a pak mu nějakým klidným slovem dejte najevo, že půjdete dál, třeba „tak pojď“. A vydejte se vpřed.

 

 

   Pes pravděpodobně vyrazí dopředu. Zastavte se. Nechte ho zjistit, že to dál nejde a přivolejte ho povelem ke svému boku. Když se pes vydá zpět, můžete i o kousek couvnout, tím charakter nového pravidla zdůrazníte. Pes k vám přijde, nechte ho sednout, slovem ho pochvalte ale nedotýkejte se ho, počkejte chvíli, odměňte ho, vyjděte vpřed, pes vyrazí.... a tak pořád dokola. Jiná rozumná cesta opravdu není.

 

 

   Nejdřív se možná ani dopředu nedostanete, ale uvidíte, že pes začne za chvíli chápat. Z jednoho metru vpřed a jednoho metru vzad budou dva metry vpřed a jeden vzad, pak tři metry vpřed. Uvidíte, že to půjde. Nejlepší na tom je, že k tomuhle postupu nepotřebujete uplatňovat proti pejskovi žádnou sílu, stačí jen držet vodítko. A dá se to velmi dobře cvičit i z vozíku. Chce to jen dobrou náladu a trpělivost. Na konci lekce, po pár minutách, dejte pejskovi volno, to pro něj bude nejlepší odměnou. Pak si ho přivolejte a můžete začít znovu.

 

 

   A až se dostanete tak daleko, že budete umět jít vedle sebe po nějakou dobu na prověšeném vodítku a pejsek bude potřebovat korekci jen občas, dejte se do poslední fáze. Vydejte se bok po boku do města a bez jasného cíle jděte, kam vás napadne: Svižně, ale bez spěchu, uvolněně a s radostí, desítky minut jděte a jděte, zbytečně nezastavujte. Půl hodiny, hodinu, jak se vám bude chtít. Uvidíte, jak budete oba spokojeni a pejsek si na tuhle „netahací polohu“ vedle vás dobře zvykne.

 

 

   K tomu vám ještě jednou přeji dostatek času, dobrou náladu, klid a pevné nervy. Dokážete to.

 

Ivan Benda