AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Junior potřetí - proč tak rád aportuje

14.01.2016

Junior potřetí - proč tak rád aportuje

Mému štěněti Juniorovi je devět měsíců. Je to hubený pubertální výrostek, který už objevil, že na světě jsou fenky a že mohou být hodně zajímavé, že s ostatními kluky je občas třeba změřit síly a který taky, zdá se, občas trpí náhlou hluchotou, když po něm chci něco, co se mu zrovna nehodí do krámu. Máme ale jednu společnou zábavu, pro kterou kdykoli zapomene na fenky a nepřeslechne výzvu k ní ani uprostřed smečky psích kamarádů. Tou zábavou je aport.

 

 

Kdykoli je ochoten vyběhnout pro odhozeného peška nebo mi do ruky přinést míček, který předtím zabavil nějakému psímu kamarádovi a teď si ho hrdě nosí jako válečnou kořist.

 

 

   Když lidé Juniora při aportování vidí, často se mě ptají, jak to děláme, že ve svém věku věci přináší tak ochotně zpět a klidně mi je předává do ruky. Říkají, že jejich pes aportuje jen napůl, vyběhne za míčkem, ale cestou o něj ztratí zájem. Nebo, že pro něj doběhne, ale pak si s ním začne hrát sám a nepřinese ho. Případně, že míček přinese, ale pustí ho na zem pár metrů od nich.

 

 

   Tak zkusím krátce popsat, jak to spolu s Juniorem děláme, že nás to oba tak baví. Cest, jak vycvičit aport je samozřejmě hodně, jako u všeho, co chcete psa naučit. Tahle naše je jedna z nich. A hned na začátku vězte, že „aport“ není v kynologické terminologii jen popisovaná činnost, ale taky věc, kterou pes přináší.

 

 

Nejdříve pár věcí, které při nácviku aportu nedělejte:

 

- Neházejte svému pejskovi klacek. Budete se divit, ale aportování klacku je už docela vyšší škola. Pohazováním klacku po louce se naučí aportovat jen zanedbatelné procento psů.

 

- Nikdy nehrajte se svým psem první hru, kterou vám nabídne - na honěnou. Nechte ji psům, ať jí hrají mezi sebou navzájem. I několikaměsíční štěně nedoženete a nevyhrajete nad ním. Hra na honěnou jde proti snaze o aportování.

 

- Nechtějte po svém aportovacím začátečníkovi, aby vám přinášel hračku, kterou má okoukanou a která ho už nebaví. Vyberte si nějakou novou věc, která je pro něj zajímavá.

 

- Nikdy nenechte psa, aby si sám hrál s aportem. S aportem si vždycky hrajte jen spolu. Pokud si nehrajete, aport schovejte.  

 

- Nikdy nedávejte psovi za aport pamlsky, pravděpodobně by vám přestal nosit aport do ruky a pouštěl by ho na zem pár metrů od vás. Odměnou za aport mu budiž přetahování o aport, nebo samotné aportování.

 

- Nespěchejte, netlačte na psa, ať mu aport neznechutíte, ještě než se ho pořádně naučí. Pokud budete trpěliví, on vám aportování časem začne nabízet sám.

 

- Pokud váš pes provozuje jeden z výše zmíněných poloaportů, přestaňte mu zkoušet házet aporty úplně a začněte znovu, od začátku.

 

 

A co tedy dělat.

   Nejdřív vzbuďte u psa zájem o aportovací věc. Zájem znamená chuť se do aportu zakousnout, kdykoli ho psovod vyndá z kapsy. Psovi nikdy za účelem probuzení zájmu necpěte aport do tlamy, ale jen na něj třepáním upozorňujte a ustupujte s ním od psa. Dělejte mu z aportu „utíkající myšičku“ - vždycky směrem od něj. Třeba věc přivažte na provaz a tahejte jí před ním po zemi, když to bude potřeba. I domestikovaní psi mají v sobě zapsaný reflex, obvykle zvaný „lov malé kořisti“. Znamená to, že pes má tendenci vyběhnout za malými věcmi, které se pohybuji před ním směrem od něho a tu věc ulovit. Kdysi jim tenhle reflex umožňoval přežití - pes zahlédl myšku a doběhl si pro ni. Tak toho využijte a stavějte na tom.

 

   Naučte svého psa hrát na přetahovanou. Když „myšičku“ dožene a vezme jí do tlamy, začněte se o ní přetahovat. Přetahujte se tak dlouho, dokud vzrůstá jeho zájem. Pak ho nechte vyhrát, aport na chvíli pusťte z ruky a lákejte psa, ať vám ho za účelem další hry na přetahovanou přinese zpět do ruky.

 

   Pokud má váš pes po výhře v přetahování snahu s aportem odběhnout,připněte si ho na vodítko, ať máte jeho pohyb pod kontrolou. Jestli máte aport přivázaný na provaze už od fáze probouzení zájmu a pes už teď aport dobře drží, můžete jeho pohyb kontrolovat přes šňůru k aportu a psa nemusíte na vodítko připínat. Tahle druhá možnost je dokonce lepší.

 

   Když pochopí, že po výhře v přetahování vám musí za účelem pokračování ve hře aport přinést zpět do ruky, začněte v té chvíli před ním ustupovat zpět. Prodlužujte tím víc a víc dobu, po kterou sám drží aport a nese vám ho.

 

  V téhle přetahovací fázi setrvejte klidně několik týdnů nebo i měsíců, to závisí na aportovacích předpokladech psa a vaší šikovnosti. Raději se přetahujte o pár týdnů déle, neuspěchejte to, než mu začnete aport házet, aby ho zkoušel sbírat  se země. Pokud vydržíte a vytrváte, on vám to jednou oplatí a začne aportování nabízet sám.

 

   Aport musí být věc psovoda, ne hračka psa. Ta by mu brzy zevšedněla, ale aport mu musí být vzácný po celý život. Nejdřív vyberte jako aport něco měkkého, co se psovi dobře drží, třeba starou koženou rukavici, později peška nebo míček na provázku.

 

   A zlaté pravidlo jakéhokoli výcviku, aportu zvlášť - v nejlepším skončete, vždycky ukončete aportování vy, nikdy pes. Ať se na aportování příště těší ještě víc než dnes!  

 

A my vám pak zas poradíme, jak dál.

Držíme vám k tomu všemu s Juniorem tlapky.

 

 

Ivan Benda