AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Nejen, že se psi nikdy neperou doopravdy

14.01.2016

Nejen, že se psi nikdy neperou doopravdy

Na článek „Psi se nikdy neperou doopravdy“ v prosincovém čísle Vozíčkáře, mi přišlo dost ohlasů. Ozývali se neznámí lidé po přečtení článku v časopisu, i moji známí, kteří čtou vozíčkáře na webu. Většina z nich se mnou moc nesouhlasila a nejvíc asi ti, kteří mají se psy letité zkušenosti. Hledali různé skuliny a výmluvy, ale nikdo z nich mi nezdůvodnil, proč by přirozené chování psů mělo vypadat jinak. Proto, abych uvedl zmíněný článek na pravou míru, musím se o tématu ještě trochu rozepsat.

 

 

Tak tedy, vážení přátelé i nepřátelé, tak jak jsem napsal, tak to i je. Socializovaní psi žijící ve funkční smečce (i té lidsko-psí) se neperou doopravdy, nahrazují boj rituálem, při kterém si významně neublíží. Pokud ano, tak to zapříčiňují lidé. Nedají psům dostatek prostoru ke komunikaci, nedají jim možnost být opravdu psy v prostředí, ve kterém by se cítili uvolněně. A lidé prostřednictvím stejného mechanismu mohou i za další psí problémy, než je vzájemná agresivita. Mohou za agresivitu vůči lidem, rozličné psí strachy v běžných životních situacích, ničení věcí, neposlušnost, nutkavá jednání, kterým je třeba obyčejné honění ocásku, nebo nutkavé vykusování srsti. Tohle by psi nikdy sami nedělali.

 

 

   Lidé si v převážné většině dost neuvědomují, že psi jsou naprosto odlišným živočišným druhem od člověka a proto nevidí svět lidskýma očima, ale vnímají ho úplně jinak Psi jsou smečková zvířata a ke spokojenému životu potřebují cítit bezpečí fungující smečky. My je místo toho ve věku dvou měsíců vytrhneme z jediné fungující smečky, kterou často za svého života poznají. Vsadíme je do lidské společnosti, o které si myslíme, že když je dobrá pro lidi, je dobrá i pro psy, a že hned budou vědět, jak se v nepřirozeném nepřátelském prostředí chovat. Ale oni nemají odkud to vědět, snaží se chovat jen podle svého citu a jejich organizmus se začne tlaku nepřátelského prostředí bánit. Tím je problém je na světě. Pes začne zkoušet na svou obranu způsoby chování, které vypadají z lidského pohledu nevhodně až nepochopitelně. Pokud se psovi takové chování osvědčí, začne ho používat pravidelně a stane se zlobivým, agresivním, neurotickým nebo jinak nehezky pojmenovaným psem.

 

 

   Když se pes začne takhle chovat, lidé se obvykle snaží, v tom lepším případě, jeho chování zvládnout výcvikem poslušnosti, v horším případě křičením a tresty, kterým pes stejně nerozumí. Obě ta řešení vedou jen k potlačení problému, pokud se to vůbec podaří, ne k jeho vyřešení, a problém se za čas projeví někde jinde. Výsledkem je spirála řešení problému jeho potlačením, narůstání vnitřního tlaku, v jeho důsledku znovuobjevení se problému v jiné podobě, nové potlačení a tak to jde dál, tlak průběžně vzrůstá. Je jen otázkou času a schopnosti psa se sám přizpůsobit okolnostem, jestli se chování psa časem samo srovná, nebo vyústí v nějaký hodně závažný problém, například napadení člověka.

 

 

   Přitom správné řešení je na dosah, i když cesta k němu nemusí být vůbec jednoduchá. Člověk musí změnit pohled na svého psa, musí ho opravdu začít chápat jako psa, dát mu prostor k životu ve fungující smečce, často musí člověk zásadně změnit svoje chování, sám se uklidnit, nevěnovat takovou pozornost slovům, ale soustředit se na intonaci, na svoje emoce a pohyby. Nesmí promítat do psa svoje ambice nebo se snažit posílit si prostřednictvím psa svoje ego. Tohle jsou věci, které se nedají obejít, bez toho nikdo opravdu vyrovnaného psa nevychová. Jak postupně dál poznávám psí svět, abych mohl psy lépe vychovávat a cvičit, uklidnění sebe a psa a budování vzájemného stabilního kontaktu mi připadá být čím dál tím důležitější.

 

 

Takže vám držím palce k novému sebepoznání prostřednictvím vašeho psa a připomínám: pro psa není nejdůležitější lidská láska, ale respekt, důvěra a láska, v tomto pořadí.    

 

 

Ivan Benda