AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Syndrom vyhoření a speciálně vycvičení psi

23.05.2017

Syndrom vyhoření a speciálně vycvičení psi

Poruchou  obecně známou jako syndrom vyhoření (CFS), je ohrožen každý jedinec, který se po dlouhou dobu soustředěně zabývá nějakým úkolem, bez rozčlenění tohoto úkolu na dílčí cíle, jejich postupného dosahování a z toho plynoucího uspokojení. Je to tedy důsledek delší dobu trvající nerovnováhy mezi očekáváním motivujícím danou činnost a reálnými výsledky.

 

 

Chci uvést několik poznámek, jak mohou psi a zvlášť speciálně vycvičení psi pomoci při předcházení CFS u pomáhajících osob a jak jsou sami speciálně vycvičení psi syndromem vyhoření ohroženi a jaké jsou možnosti tomu předejít u nich.

 

 

Angličané říkají, že psi jsou „stress relievers“, uvolňovači stresu, a to je nepochybně pravda. Vzájemná komunikace u obou, člověka i psa, snižuje krevní tlak, dokáže zlepšit náladu, nabít novou energii.

 

 

U lidí, kteří pečují o blízkou osobu, může pes působit preventivně už jen svou přítomností.

 

I každý gaučový mazlík nutí svého majitele alespoň třikrát za den přerušit práci a vyjít na několik desítek minut ven, do přírody, je při tom potřeba dávat pozor na psa, komunikovat s ním, hrát si s ním nebo ho cvičit a tím aspoň částečně odpoutat svou pozornost od práce.

 

 

Doma je možné vzít si psa k sobě na pohovku nebo na klín a probírat se jeho srstí, na chvíli se soustředit jen na ten dotek a užít si ho. Soustředit se na to, jak pes dotek přijímá.

 

Lehnout si se psem na zem a snížit se na chvíli na jeho úroveň i mentálně - drbat ho, kartáčovat, nebo si s ním třeba posílat balónek.

 

Se psem je možné cíleně relaxovat, mají asi o dva stupně vyšší tělesnou teplotu než lidé, proto mohou při těsném kontaktu příjemně člověka zahřát, uvolnit a uklidnit.

 

Speciálně vycvičení psi mohou pomáhat i při samotné práci, jednak pomáhající osobě a tím práci ozvláštnit a zpříjemnit.

 

Mohou asistovat přímo potřebnému člověku, a tím přispět k jeho samostatnosti a odlehčit asistujícímu.

 

 

U lidí ohrožených záchvaty nebo jinými náhlými stavy, třeba pádem nebo zhroucením, mohou takového člověka hlídat, v případě potřeby upozornit pečující osobu, a tím jí opět práci ulehčit a dát jí možnost na chvíli vypnout. Jsou schopni přicházející záchvat předem oznámit a tím dále napětí při práci uvolnit.

 

 

Na druhou stranu je třeba vědět, že taková uvolňující spolupráce se psem není zadarmo. Požaduje od člověka velkou vstřícnost vůči psu, poskytnutí prostoru pro jeho práci. A i  v případě, kdy je pes pro takovou práci předem vycvičen je potřeba počítat s tím, že výsledky se nedostaví hned. Často se situace po převzetí psa dokonce zhorší, pes nejdříve představuje práci navíc, představuje potřebu učit se něco nového, novou zátěž. A až po čase, když se lidé se psem sžijí, dostaví se pozitivní výsledky. Podle našich zkušeností, jsou v době sžívání nejvíce zatíženy matky pečující o dítě, která doufají, že jim pes hned po svém příchodu ulehčí jejich úděl, ale místo toho mají zpočátku dojem, že najednou místo jednoho dítěte musejí pečovat o dvě. Ale vyplatí se vydržet, výsledky se dostaví.

Syndromem vyhoření jsou ale ohroženi i samotní psi. Obecně platí, že je lepší snažit se vyhoření předcházet, než ho potom léčit . U psů to znamená především postupné zatěžování a uvádění do práce, umožnění určité pestrosti v práci a dostatek možností ke psí relaxaci. Jedním z důležitých momentů při výcviku asistenčních psů je výchova ke správnému odpočinku, schopnosti každou chvilku kterou je možné si ukrást pro sebe, využít k odpočinku. Běžní domácí psi totiž dost často neumí odpočívat.

 

 

Ale i pes s projevy vyhoření se dá rehabilitovat, je potřeba mu umožnit snížení pracovní zátěže, aby mohl zafungovat vnitřní útlum a nastartovalo se vyhasínání (což zdaleka není to samé, co vyhoření, je to naopak pozitivní proces umožňující omezit minulé negativní zkušenosti). Ale taková rehabilitace vyhořelého psa je vždy na dlouho a rehabilitovaný pes už nemusí být vůči stresu tak odolný jako původně a bude víc ohrožený dalším vyhořením.

 

 

Čistě asistenční psi, třeba pro vozíčkáře, nejsou vyhořením příliš ohroženi i při vysokém pracovním nasazení, protože výcvik mechanické asistence je prováděn hrou, vše je cvičeno na základě aportu a tak jejich práce je pro ně celoživotní hrou.

 

 

Naproti tomu psi pro záchvatová onemocnění jsou velmi ohrožení. Velmi to závisí na „intenzitě“ jejich služby, tedy četnosti záchvatů jejich majitele, na tom, jestli se dostavují jen jednoznačné a silné záchvaty jednoho druhu, které je pro psa snadné rozpoznat, nebo naopak záchvaty jsou nevýrazné, s pomalým nástupem, velkou četností a případně jsou to záchvaty různých druhů s různými projevy. U takových psů se vyhoření se může projevit až psychosomaticky, rozvojem nějaké nemoci u samotného psa, například vypadáváním srsti, kožním ekzémem nebo třeba rozvojem epilepsie. U záchvatových psů pomáhají jako prevence i terapie vyhoření období „dovolené“, pobytu u někoho bez podobných problémů jako má majitel.

 

 

Terapeutičtí psi jsou velmi ohrožení všichni. Základní radou je tu, začít radši s menší zátěží a s přibývajícími zkušenostmi psa přidávat. Zkušený pes se dá bez následků zatížit několikanásobně víc než pes začátečník. Například můj retrívr Junior, který pracuje jako ambulantní terapeut v jednom ústavu v Praze, začal  svoji praxi jako několikaměsíční štěně desetiminutovými návštěvami za týden, a to ještě za výrazné podpory staršího zkušeného psa. Dnes, ve dvou a půl letech je schopen s plným nasazením zvládnout ve známem prostředí několikahodinovou práci. A pokaždé se na práci viditelně těší. U rezidentního nasazení psa v rodině, u jednoho klienta, je pracovní zátěž velice individuální, pes zůstává při práci doma, ve známém a bezpečném prostředí mezi „svými“ lidmi, takže pracovní podmínky jsou pro něj od začátku mnohem přívětivější. Ale i tady je na místě začít s málem a časem získat mnohem víc, než všechno z nedočkavosti na začátku přehnat a pak nemít nic.

Každopádně všichni zúčastnění musí mít z takové práce radost.

 

                                                                      

Málo se ví, že i záchranářští psi, především sutinoví vyhledávací, pokud při rozsáhlých akcích, třeba po zemětřesení, nacházejí stále jen kadaver, tedy zahynulé oběti, postupně ztrácejí motivaci do další práce a vyhoření jim hrozí. V takovém případě je nutné jim připravit inscenovaný„nález za odměnu“, do sutin ukrýt živého figuranta a nechat pas ho nalézt. Radost z nálezu živého člověka umožní psovi nabití baterek do další vyčerpávající práce.

 

 

 

 

 

 

Obecně:          - lepší je vyhoření předcházet, tedy začít s menší zátěží a postupně přidávat

                        - pestrost při práci, dostatek možností relaxace

                        - vycvičeni k odpočinku !!! (domácí psi často neumí odpočívat)

                       

 

- asistenční pes - pomoc při prevenci vyhoření lidí při péči o postiženého v rodině

                                   - „stress relievers“

                                   - snížení krevního tlaku - obou, člověka i psa

                                               - postižené děti - ohrožené matky (pozor na fázi zvýšené zátěže                                                 nějakou dobu po předání psa, nejdřív dojde ke zhoršení                                                         stavu, než si rodiče se psem porozumí a život s ním se                                                            zaběhne, (mají i tendenci ho vrátit) teprve potom se                                                         všechno začne zlepšovat

                                               - postižení dospělí - ohrožení životní partneři

                                   - zábavnější péče

                                   - motivace

                                   - zastoupení při některých úkonech, větší samostatnost

                                   - relaxace pečujících, procházky

 

- asistenční psi           - nejsou tak ohroženi, výcvik hrou, celoživotní hra

 

- záchvatoví psi          - velmi ohrožení

                                   - závisí na „intenzitě“ jejich služby

                                   - vyhoření se může projevit psychosomaticky, rozvojem nemoci u psa ¨                                                                                                           - (epilepsie)

                                   - pomáhají období „dovolené“ u někoho bez podobných problémů jako                                               má majitel

 

- terapeutičtí psi         - velmi ohrožení všichni, začít radši s menší zátěží a se zkušenostmi                                       přidávat

                                   - rezidentní     - je to individuální

                                   - návštěvní      - závisí na praxi a zkušenostech psa

                                                           - zkušený pes se dá bez následků zatížit několikanásobně                                                                   víc než nezkušený

záchranářští psi          - sutinoví psi, vodní záchranáři, pokud nacházejí stále jen kadaver

                                   - občas je nutné jim připravit „nález za odměnu“

 

Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.

 

Wiki:

výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které shodují v určitých bodech:

  • Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání.
  • Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.
  • Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.
  • Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.
  • Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.

Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese.

Při prevenci vyhoření je důležitý vlastní postoj člověka k práci – samozřejmě v ní má být pociťován smysl, ale neměla by být jediným cílem, smyslem a zájmem v jeho životě a sociální opora, jejímiž hlavními zdroji jsou: rodina, kolegové v práci, přátelé, zájmy a koníčky a celkově trávení volného času.