AROMAFAUNA

AROMATERAPEUTICKÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Základy dobrého přivolání

14.01.2016

Základy dobrého přivolání

Přivolání volně se pohybujícího psa zpět k psovodovi je možná nejdůležitějším úkonem, který se v komunikaci mezi psovodem a jeho psem vyskytuje. Pro hodně majitelů psů je taky akcí nejobávanější, protože sotva psi trochu odrostou štěněčímu věku a začnou se víc zajímat o podněty z okolí, postupně přestanou na volání psovodů reagovat a oni pak nevědí, co s tím. Takový pes skončí buď jako neřízeně poletující střela, přičemž jeho majitel doufá, že ho na konci procházky nějak uloví a připne na vodítko, nebo jako pes po celý život vláčený na delším či kratším vodítku, a každá procházka je nekonečnou tahanicí a bojem. Ani jedna z možností určitě není dobrá.

 

 

První a nejdůležitější zásadou pro dobré přivolání, kterou možná hodně lidí překvapím, ale která je podle mne klíčem ke správnému a spolehlivému přivolání, je už samotný náhled na něj.  Přivolání netkví v nějakém náročném výcviku, ale ve výchově. Už několikrát jsem psal o tom, že pes je smečkové zvíře a díky tomu je velice komunikativní zvíře, které se i rádo druží a mělo by kdykoli ochotně následovat psovoda.

 

 

   Malé štěně chodí za psovodem přirozeně, tak toho využijte. Na bezpečných místech ho neuvazujte na vodítko, ale dopřejte mu co nejvíc svobody a neustále ho svojí vstřícností utvrzujte v tom, že u vás je to nejbáječnější místo na světě, kam se má kdykoli nadšeně vracet.

 

 

   Co nejdřív se snažte odhadnout, jestli váš pes reaguje lépe na nějaké skvělé pamlsky a případně které to jsou, nebo jestli dává přednost společné hře s nějakou hračkou. Takhle vybranou motivaci pak mějte neustále u sebe a hojně jí k přilákání vašeho pejska k sobě používejte. Nesnažte se používání motivace odbourávat. I starý pes si zaslouží za dobré přivolání odměnu.

                                  

 

   Přivolávejte psa vysokým jásavým hlasem, ženy mají v tomhle výhodu. Upoutejte pozornost psa svými veselými, třeba i teatrálními pohyby a posunky. Buďte při tom velice pozitivní. Už z dálky mu nabízejte vybranou lákavou motivaci.

 

 

   Jako povel k přivolání si vyberte jedno slovo, třeba „ke mně“ nebo i „pocem“, psovi je to jedno, a vybrané slovo už neměňte. Vyslovte ho při každém přivolání jednou, neopakujte ho, a pak psa lákejte jakýmkoli jiným veselým voláním a chválením.

 

 

   Stejným slovem přivolávejte i doma psa k jídlu nebo ke společné hře. Každým podařeným přivoláním si bude zvolený povel víc a víc spojovat s něčím příjemným. Pak mu bude úplně jedno, jestli na konci přivolání bude plná miska jídla nebo jen jeden malý pamlsek. Pes to nerozliší.

 

 

   Při přivolávání soustřeďte svoji pozornost výhradně na vašeho psa. Nevnímejte nic jiného kolem a představte si, že pes se při vašem volání MUSÍ otočit k vám a přijít. Pes vycítí rozhodnost ve vašem chování a přijde. Ale musíte své představě opravdu věřit, ne jen lhát sami sobě.

 

 

   Za všech okolností se snažte zůstat v klidu. Psi přirozeně respektují a následují klidné asertivní chování, proto se snažte za každé situace zůstat klidní. Rozčilením stejně ničemu nepomůžete, naopak svého psa od sebe odpudíte, nebo se vás dokonce začne bát.

 

 

   Po příchodu k vám psa nikdy netrestejte, i kdyby se vrátil za hodinu, nebo před příchodem snědl u popelnic kdovíjakou dobrotu. Nakonec přece přišel a za to ho musíte pochválit. Téměř nikdy nemůžete při tréninku přivolání projevovat negativní emoce nebo psa korigovat. Těch pár případů, kdy to jde, je opravdu pro pokročilé.

 

 

   Svého psa nikdy nehoňte. I malé štěně stejně nedoženete a místo přivolání vycvičíte hru na honěnou, která se pak špatně odstraňuje.

 

 

   Naopak, pokud váš pes na přivolání reaguje málo, jděte od něj pryč, on nakonec přijde. Když už se k vám vydá, ustupujte před ním, couvejte, aby byl donucen vás sledovat.

 

 

   Jakmile k vám pes přijde z vlastní vůle, bez povelu, se jen tak na vás podívat, hodně ho pochvalte a odměňte pamlskem, nebo si krátce pohrajte s hračkou a hned mu dejte volno. Tomuhle říkám, že se moji psi „chodí ohlásit“. Podporujte v tom svého psa, i kdyby zpočátku přicházel několikrát za minutu. Časem se četnost upraví a není nic lepšího pro spolehlivé přivolání, než tohle „ohlašování se“.

 

 

   Nedejte na rady různých příruček typu „psa nepřivolávejte často, ať povel psu nezevšední“ . To je rada dobrá tak pro lidi, kteří psa přivolávají špatně a proto ho pravděpodobně stejně nepřivolají. Pokud svého psa přivoláváte vesele a on se k vám vrací s nadšením, můžete ho přivolávat libovolně často, třeba čtyřikrát za minutu, a nic tím nezkazíte. Naopak.                                            

 

   Nepřivolávejte psa jen, když ho potřebujete připnout na vodítko. Spojil by si přivolání se ztrátou svobody.  Na druhou stranu ho ale někdy můžete cvičně připnout na vodítko jen na pár vteřin a pak ho hned zas pustit volně. Časem se přestane připínání na vodítko všímat a bude mu to naprosto přirozené.

 

 

   Nepřivolávejte psa jen když to potřebujete, nebo když je v okolí něco zajímavého. Pes by se časem místo příchodu k vám začal rozhlížet „co je kde zajímavého, čeho jsem si nevšiml“.

 

 

   Pokud cítíte, že váš pes je v takové situaci, že by na vaše volání nereagoval, třeba proto, že je zaujatý hrou s jinými psy, ani ho nepřivolávejte. Počkejte, až hru přeruší, nebo se ve své současné činnosti jinak zastaví a zkuste ho zaujmout v téhle chvíli. Budete mít daleko větší šanci.

                                  

 

   Tak to je pár základních principů učení přivolání především prostřednictvím výchovy. Další fáze nácviku přivolání, kdy přijde na řadu opravdu intenzivní soustředěný výcvik, nastupuje až později a pomáhá zvládnout náročnější situace – když třeba pes uteče za jiným psem, v lese vyběhne po stopě zvěře, pes cítí hárající fenu, a podobně. O tom napíši pár bodů někdy příště. Když ale správně zvládnete právě popsané postupy, budete mít tak dobře připravený základ, že to další určitě zvládnete taky. A soužití s vaším psem pak bude pro oba mnohem příjemnější a přínosnější.

 

 

Ivan Benda